Jaromír Nohavica - Svátky slunovratu (akordy a text)
[Emi]Od rána zvoní u mě tele[Ami]fon, a já ho radši [Emi]nezvedám,[Ami]
[Emi]od rána zvoní u mě tele[Ami]fon,
a já takový [Emi]normální strach [Ami]mám,
[Emi]že na mě vědí něco, co na sebe [Ami]nevím ani [Emi]já,
ani [Hmi]já.[Emi]
O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já.
®: [Emi]Oči máme po ot[G]cích a vlasy po mat[Ami]kách,
ale jsme [Emi]napůl sirotci a [Hmi]napůl děti všech,
hledáme [C]jména na náhrob[Ami]cích a jiných památk[H7]ách,
my [Emi]bezprizorní, my [Ami]umístění[H7] v panelových interná[Emi]tech.
V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději!
Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti.
®:
Kommentek
Á, hagyjuk... Beküldöm!